Ačkoli zombie hry 2x nemiluju, kousnul jsem se a zkusil zombie masakr Left 4 Dead 2. Jako lajk (v tomto žánru a u této hry) mohu říci, že po grafické stránce je hra kvalitně vytvořena. Zvuk je výborný. Co mě trochu zaráží po asi 3,5h hraní, je šílena repetivnost!
Mám rád série Call of Duty, Medal of Honor, Army of Two, nebo Gears of War takže jsem zvyklý na koridorovky, opakované návaly těch samých nepřátel. Ovšem zde mi to nic nedá a po odchodu spoluhráče nemám totálně žádnou touhu zapnout Xbox a hrát sám kampaň.
Pokud bych měl být hodně upřímný, řekl bych, že v případě nezávisle vydané hry bych za ni možná i s chutí loupnul pár desetikorun. Ale jako plnohodnotný titul v ceně přes tisícovku mi L4D2 rozhodně nepřipadá.
Kdyby řež nemrtvých obsahovala alespoň semtam nějaký (klidně jednoduchý) příběh co by mě postrkával k nutkání jít do dalších úrovní, vůbec bych se nezlobil.
Když jsem si po dvou týdnech ověřil, že Windows 8 chodí i na starším stroji v zásadě bez problému, nainstaloval jsem nový systém i na mini stroj Asus EEE řady 900HA.
Zásadní věc, která mě překvapila byla a je výdrž baterie. S Windows XP HE netbook vydržel dejme tomu cca 2,5h v klidu, ovšem s Windows 8 není problém 4h (v obou případech s otevřenými aplikacemi: Firefox - 25 tabů, mailový klient, Total Commander, Trillian, Skype, LibreOffice - writer, WinAmp). Říkám si, jestli jádro pudla netkví v nastavení napájení, ale neinstaloval jsem žádné aplikace od Asusu a vypínání/režim spánku při práci na baterce mám vyplý, spotřebu nastavenou spíše na výkon.
Zatím jsem spokojen,...tedy když opomenu "Metro" rozhraní. Přiznávám, že k této featuře jsem si cestu zatím stále nenašel.
Ve chvilce volna jsem se zahleděl na krabičku se žvýkacím tabákem na stole a jal se klavesnice hledajíc nový story a info o žvýkacím tabáku.
Po klasickým téměř hysterickým rozklikání a pro jetí několika stránek a fór (ano, přijde mi to jako ultra blbý slovo...resp. pád slova) jsem narazil na diskusi s postnutým videem bůh ví jakým náctiletým idiotem komentující aplikaci a účinky tabáku. Klikal jsem dál a dostal se na video výše. Opravdu pěkně jsem se pobavil u afro-američana/afro-evropana (ne, nezkoumal jsem odkud chlapík je) plivajícího kousky tabáku z pusy a zhnuseným výrazem.
K žvýkacímu tabáku jsem se dostal přes kamaráda, který byl na montáži ve Švédsku a dovezl si krabičku značky Marlboro (strong - porcovaný) domů. Netvrdím, že do pusy strčím cokoliv, nebo že mám plechový hrdlo, ale žádný ořezávátko taky nejsem :-D. Nicméně první zkušenost byla ve stylu "Ty vole,...cotokurvaje?!" a pytlík šel okamžitě z pusy ven.
Za pár dní jsem se rozhoupal a zkusil ho doma. Kupodivu byla chuť už lepší a nevadila mi jako v předešlém případě. Prolezl jsem internet a objednal tři balení (každé smaozřejmě jiné) - Camel, Thunder - Cola, Thunder - Wintergreen (u Wintergreen příchutí trochu pozor, nerozvážně jsem koupil balení Grizzley Wintgreen a do dnešních dnů mám silný potíže s konzumací. Ta chuť se prostě nedá!). Ze jmenovaných mě nejvíce oslovil Camel, který mi dost chutnal a neměl jsem absolutně žádný problém s jeho aplikací kdykoli to šlo (díky nutnosti omezit kouření v tehdejší práci) a měl jsem docela vystaráno.
Co považuju za zásadní informaci je, že žvýkání tabáku opravdu není pro každého. Stejně jako ne každý holduje pivu, cigaretám, vínu, nebo doutníkům. Jde o vcelku prima alternativu pokud nemůžete, případně nechcete kouřit, nebo se chcete nabudit (jste ospalý, jdete do fitka po práci, atd...).
Ovšem to co ve videu předvádí chlapík, je jako kdybych nikdy nepil alkohol a šel do krámu se poradit, kterou whiskey si mám koupit a pakdo sebe loupnul decku s komentářem "A tohle Vám vážně chutná?!".
Chvíli jsem se hecoval, ale nakonec přeci jen jsem Windows 8 zkusil nainstalovat. Výběr padl na starší notebook s 1,6Ghz Celeron M, 2GB RAM (Asus model z roku 07, díky tupému servisákovi, který při výměně HDD záhadně popravil všechny USB porty, zvukovou kartu, dvd mechaniku a wifi, funguje jen tak-tak). Z dřívější zkušenosti s Windows Vista jsem byl připraven (téměř) na vše, ale hnedle u instalace jsem byl mile překvapen. Instalace Osmiček proběhla velmi rychle (možná až neobvykle) a za chvilku jsem mohl operovat v systému.
Tablet (jak pc s dotykovou obrazovkou, tak ani ... nevim jak mám moderní tablety jinak nazvat..samotné dotykové displaye :-)) nevlastním, takže prostředí "metro" mě na notebooku/desktopu příliš nevzrušuje. Nicméně musím uznat, že ovladatelnost je oproti dřívějším verzím o dost intuitivnější a návykovější. Věřím, že pro běžné uživatele/začátečníky bude novější prostředí přínosem a zorientují se o dost rychleji.
První zkušenosti jsou tedy po týdnu velmi kladné. OS běží dokonce i na "tak" starém stroji relativně svižně (jediná déletrvající část je start systému). Začínám uvažovat o experimentu s instalací Win8 i na EEE pc.
Nedávno mě kamarád upozornil na službu týkající se organizací práce - Action Method. Jde o online aplikaci od autorů serveru Behance.net a nutno dodat, že i GUI je v téměř totožném stylu. Tzn. jednoduché a velmi srozumitelné. Služba je sice placená, ovšem je možné ji využívat i zdarma (samozřejmě s jistým omezením - počet projektů, poznámek, místo pro sdílení souborů, atd.).
Ke každému projektu máte možnost přizvat další uživatele (pokud není kolega/kamarád/worker na AM, zkratka dostane e-mail s pozváním). AM využívám v zásadě krátce, ale vyhovuje mi neskutečným způsobem (oproti Sharepointu např. nebo jeho klonům).
Zhruba po 5letech jsem změnil "look" vlastního webu. Upřímně řečeno jsem moc rád, že je v2 konečně online. V průběhu oněch pár let jsem měl změnu v plánu zhruba 4x a pokaždý jsem skončil buď díky lenosti, nebo kvůli celkový náročnosti dělat něco pro sebe.
Původní portfolio běželo na blogovým systému WordPress (ok, absolutně první web na vlastní doméně byl postaven na systému vytvořeným na míru). Nyní folio pohání "pouze" html, css a skripty. Pevně doufám a věřím, že další obměna bude za hodně dlouhou dobu.
Logo jsem za celou dobu měnil asi 3x (teď si nejsem vůbec jistý, přeci jen už jsem párkrát přišel komplet o data).
Nemůžu si pomoct, ale poslední dobou mě diskuse na téma konzole vs pecky lezou na nervy čím dál víc. Diskusní vlákna, weby, yt videa atd. na tohle téma úspěšně ignoruju, každopádně už skutečně nemám ani sílu a ani chuť komukoli F2F vysvětlovat důvody pořízení konzole, když jsou pecky přece tak úžasně konfigurovatelný a bůhví kolikrát výkonější.
Takže pro všechny rádoby - machry, inteligenty, geeky, odborníky, odpůrce s naboostěným strojem:
Vyhovuje mi nulová nutnost instalace hry,...zkrátka vemu DVD, vložím do mechaniky, během 1min hraju.
Nejsem ten typ co by neustále sledoval nové dění na HW scéně, notebook i mac mám primárně na práci a těší mě, že mohu pustit cokoli aniž bych musel checkovat zda mám stroj alespoň s minimálníma požadavkama na spuštení.
Hraju abych si odpočinul, relaxoval, zabavil a X360 ovladač mi v tomto směru sedne bambilionkrát více než klávesnice a myš.
Hrát na TV s uhlopříčkou cca 110cm je pro mě větším zážitkem než smrdět před 24" monitorem.
A absolutně mě nazajíma, že zrovna Vám víc vyhovuje pc s ultra ergonomickou klavesnicí a über-mega-ultra profesionální myškou. Kupujte si nový ramky, grafický karty, procesory třeba každej měsíc,....hlavně mi to necpěte! I don't care!
Při hledání materiálů pro práci tradičně zabrousím i na stránky, které s daným tématem nesouvisejí ani po kategorické stránce (zkrátka tradiční zběsilý klikání - že jo Vlado :-D ). Tentokrát jsem i poměrně rád.
Zavítal jsem na stránky s postem týkající se hry Talbot's oddysey. Je to sice staršího data (začátek roku 2011), ale každopádně určitě stojí za zmínku kdyby něko přeci jen neznal.
Hra je výborně zpracovaná po designové stránce, nicméně ovládání je též příjemné (né-li klasické).
Po shlédnutí několika trailerů a přečtení x recenzí na hru Batman jsem neodolal a hru si na ozkoušení opatřil.
Musím říct, že jsem byl vcelku zklamán. Asi jsem opravdu mimo, nebo nevím. Dark Knight sám o sobě je ztvárněný relativně dobře, ale ve chvíli kdy jsem spatřil téměř všude přítomné protivníky (nemluvím o hlavních záporákách) jsem si okamžitě řekl WTF! Je mi líto, opravdu jsem čekal civilnější pažouty a ne zmalovaný zombie na steroidech (ještě jednou - >WTF?!).
Hrál jsem i Captain America, který je klon Batmana, ovšem zde alespoň nepřátelé vypadali schůdné...tzn. zfanatizovaný nazi s plynovkama na gziftu. Upřímně řečeno, hra mě přestala bavit po slabé hodince (myslím B:AC, kapitana jsem zkoušel asi tak 2,5h a taky se zrovna u mé osoby nechytl). Navzdory skutečnosti, že mám rád i sportovní hry s hysterickým mačkáním buttonů a kroucením joypadu a' la UFC Undisputed 3 (přičemž vlastně tvoříte neustálé stejné pohyby), bylo tvoření comb na můj vkus po čase nudný!
Otevřeně povídám - LEGO Batman mě baví asi tak 100x víc :-)
A ano, mám rád komixy od DC Comics (Batman, Flash, Green Lantern, Jonah Hex, Metropolitan,..), Marvel (Wolverine, Avengers, Young Avengers, Thor,...), Dark Horse ... i zfilmované verze (Batman, Batman se vrací, Superman, Hellboy, Wolverine, atd...), ale prostě hra B:AC, nezájem :-)
Věci přicházejí a zase odcházejí. Špetek začíná tátovi odcházet starší kousek železa - PowerBook G4 :-(. Nějakou dobu už přemýšlím zda doporučit tablet, nebo netbook.
Stroj byl primárně používán k prohlížení webu, maily, fotky (primárně spíše stahování z odborných stránek) a sem tam film/dokument. U netbooku se trochu obávám systému (Windows), díky několikaleté a zároveň vlastně jediné zkušenosti s aktivním užíváním počítače v prostředí OS X. Posledně když jsem mu půjčil notebook s Windows Vista jsem zhruba 2h nedělal nic jiného než vysvětloval co jak funguje (a samozřejmě proč tak blbě, když v "applu" je to tak jednoduchý).
Vzhledem k cenám se snažím tátu nasměrovat spíš směrem k tabletům, ale zde se opět bojím Androidího prostředí a využitelnosti v tomto případě. Sám mám s tablety minimální zkušenost a tím pádem bych nedokázal tak "pružně" reagovat na dotazy (Jak to stáhnu? Kam se mi to uloží? Jak otevřu ten powerpoint? Jak to vypálím?...atd.)
Krom klasických seriálů a filmů se to začíná hemžit i čistě netovýma projektama. První, který mě moc nadchl (hlavně nostalgicky :-) ) byl Mortal Kombat od Kevina Tancharoena. Ačkoli první upoutávka týkající se MK s dodatkem Rebirth byla postavena spíše na reálnu, webový seriál se už více držel herní předlohy (hlavně díky dozoru - Ed Boon). Podstatné je, že celý projekt byl kvalitativně na úrovni milionových filmů.
Další web seriál na high levelu je již v názvu zmiňovaný Video Game High School. Odehrává se v budoucnosti a je o klukovi, který se v podstatě náhodou dostane na školu vyučující profesionální hraní. Hlavní postavu si víceméně ihned oblíbíte i s ujetou kámoškou tvořící hry. Autor není nikdo jiný než na internetu a hlavně na YouTube známý Freddie Wong, stojící za mnoha dalšími web projekty.
V průběhu dne jsem narazil na trailer k dokumentárnímu filmu Indie Game: The movie. Přiznám se, že díky degenerativnímu rozklikávání linků, netuším z jaké stránky jsem se k němu dostal.
Očekával jsem všeobecný dokument, ale dostalo se mi kvalitního díla! Pokud znáte Vinyl & Co, jistě Vás dokumentární počin osloví. Stylově jde o hodně podobná videa - žádný čistě obecný výklad, nýbrž "příběh" je zaměřen na pár tvůrců indie her a jejich story; příjemný filtr laděný do teplých barev; ukázky z průběhů tvorby, atd. Kdo viděl ví, kdo ne, ma smolíka.
Standardně se dozvíte jak autoři přišli k projektům, jaký byl průběh vývoje her, samozřejmé komplikace a postupný finish.
Když zkrouhnu sympatičnost (individuelní záležitost) autora hry Fez - Fishe, dostal mě Tommy z týmu pracující na hře Super Meat Boy.
Poslední dobou začínám být velmi unavený z ubercool her s ultra dokonalou grafikou a rád si odpočnu buď u starších kousků (Diablo 2, Heroes of Might and Magic, Mario, Prince of Persia, Space Invaders...), nebo právě u indie her (Limbo - dokonale temná hra, Gumboy - perfektní relax, Undercroft - festovní dungeon) a jsem moc rád když vidím jak se daří i "malým" studiím.
Dobrá, pokusím se ještě jednou aktivně věnovat blogování. Jde již o můj třetí pokus.
První se odehrával kolem roku 2007 kdy jel blog na redakčním systému WordPress. Musím přiznat, že mi psaní vydrželo poměrně dlouho. Pokud se mi podaří vytáhnout databázi s příspěvky a importovat je sem, budu hodně rád.
Druhý pokus jsem započal vlastně nedávno - listopad 2011, blog jsem přesunul na Tumblr.com, kde je vlastně do dnes.
Ve
většině případech kdy se s někým bavím o bojových sportech/uměních - ať
už MMA (boj v postoji i na zemi - např. www.ufc.com), muay thai
(thaiský box), brazilské jiu jitsu, box, atd. - má mnoho lidí nehorázné
předsudky o lidech, kteří daný sport provozují.
Velký podíl na tom
mají tuzemská média a samozřejmě neznalost. Xkrát jsem se setkal s
dotazem, zda u nás na tréninku jsou lidi v pohodě, nebo zda tam chodí
nějaký nařachaný blázni co se řežou mezi sebou hlava-nehlava.
Je
jedno zda se jedná o ten, nebo onen sport, všude se najde člověk nevalné
inteligence, kterému jde hlavně o násilí. Box až tak nesleduji, ale
např. MMA se doopravdy nevěnují jen blázni s vymletou hlavou.
Pár
příkladů:
Forrest Griffin - bakalářský titul v oboru politických věd
Lyoto Machida - kvalitní vzdělání, a to v oblasti fyzikálních věd
Chuck Lidell - kalifornská polytechnická státní univerzita
A
plno dalších. Myslím, že nemůže být až tak těžké zkusit použít
www.google.com a přečíst si, co sportovci dokázali mimo klec, případně
ring.
Před časem jsem se s kamarádem dohodl, že uspořádáme 24 hodinovou
herní akci. Pominu-li debaty nad jídlem, pitím a dohadovaní pauz, hlavní
diskuse byla na téma “co se bude hrát?”.
Ve finále jsme došli k závěrečnému seznamu:
Diablo 2 - nejdříve klasicky, pak HC
NHL 0x - vcelku jasná volba pro odlehčení napětí
Counter Strike - zde zavládla trocha skepse, ale nakonec byla hra zařazena pro případ nouze
Heroes of Might and Magic 3 - díky (pro nás) historicky nejdelší hrací dobe (cca 8h vkuse) se zdá jako jasná volba
Co mě hodně mrzí je Torchlight a jeho absence multiplayeru. Navzdory
své cartoonovské grafice, kvůli které jsem zavhrl spoustu her, jsem
schopen se v single playeru do ní ponořit (samozřejmě jen ve chvílích
volna :-D ) i na několik hodin.
Edit: Díky technickým obtížím bylo hráno pouze Diablo 2 s HardCore charakterama.
